Tři osudy a jeden proces: pohled do zákulisí nacistických vyhlazovacích záměrů "Je to hluboce lidská, poctivá a dobrá kniha. Řadí se k tomu nejlepšímu, co bylo napsáno o druhé světové válce, a ve svém oboru sahá k dokonalosti. Dočetl jsem ji, jsem hluboce pohnut a jde mi při psaní těchto řádek mráz po zádech.
Již padesát let se Roman Cílek věnuje také literárním reportážím, v nichž rekonstruuje velké příběhy ze světa zločinu a trestu. Tento úctyhodný časový oblouk mu umožnil setkat se s řadou dnes již nežijících špičkových kriminalistů, navštívit místa trestných činů, archivy i věznice, hovořit s oběťmi, pozůstalými i pachateli.
Dějiny před námi defilují jako strhující drama, pokud o nich píše autor literatury faktu, který už mnohokrát prokázal své vypravěčské mistrovství.
Dýka a plášť... Symbolické označení pro špionáž, kontrašpionáž a vyhraněnou formu skryté diplomacie a rafinovaných intrik. Vzdálena realitě je zjednodušená představa, že tajná fronta rozhodovala v době příprav na druhou světovou válku a pak i během ní o všem podstatném.
„Každý, kdo unese oštěp…“ jsou slova, která habešský císař použil v mobilizačním rozkaze poté, kdy do jeho země vtrhly početné a dobře vyzbrojené italské divize.
Čím vlastně končí válka? Zakreslením finální šipky do štábních map vítězů? Kapitulačním aktem? Závěrečným výstřelem do vzduchu? Nebo spíš posledním padlým, který je oplakán spolubojovníky a pohřben do své či cizí půdy? Okamžikem, kdy dosavadní seznamy pohřešovaných se i v očích těch, co přece jen doufali, staly pouze výčtem dalších obětí?
Autor čtenáři přibližuje zákulisí politických zločinů v letech 1948-1953, nejen na základě dobových dokumentů, ale především na základě vzpomínek přímých účastníků, či jejich pozůstalých. Název knihy je výrokem K. Gottwalda, který pronesl na schůzi poslanecké sněmovny v roce 1929.