Publikace Maoři: společnost, kultura, jazyk představuje druhý svazek z literární pozůstalosti Václava A. Černého. Ten se od roku 1968 zabýval studiem polynéských kultur, jazyků a slovesnosti. Sestavoval slovníky a překládal moderní literaturu i tradiční lidovou slovesnost.
Kniha předního českého autora literatury faktu je dramatickým, čtenářsky přitažlivým a mnoha dokumenty, svědectvími i osobním pátráním obohaceným pohledem nejen na válečné události, ale i do málo známého zákulisí událostí, které rámcově charakterizuje podtitul díla, přičemž si autor klade za cíl nahlédnout téma objektivně a bez jednostranného
Vatikán je považován za historicky nejvýznamnější posvátné místo na světě, které je zahaleno značným tajemstvím. I když římskokatolická církev vždy proklamovala křesťanské principy dobra a laskavosti, stala se v poslední době kvůli skandálům a korupci terčem značné kritiky.
Skull and Bones, také známý jako Řád, Řád 322 nebo Bratrstvo smrti, je vysokoškolská studentská společnost na Yale University v New Haven v Connecticutu. Nejstarší společnost vyšší třídy na univerzitě, Skull and Bones, se stala kulturní institucí známou svými silnými absolventy a různými konspiračními teoriemi.
Adolf Eichmann - symbol takřka absolutního zla. Architekt holocaustu, který organizoval pohyb obrovského množství přecpaných železničních transportů, jejichž konečnou stanicí byly plynové komory.
Nezažehne-li tato kniha v čtenáři rovnou nepřátelství vůči státu, zažehne snad alespoň přátelství se svobodou. Publikace patří do knihovny každého svobodomyslného čtenáře. Představuje přístupnou formou velikány klasického liberalismu, ale i prosté lidi dychtící vymanit se ze státem organizovaného či státem posvěceného útlaku.
Autorizovaná kniha. Nezřídka člověk slyší, že herecké osobnosti, jaké jsme měli dříve, v současné době už nejsou. Já bych některé přece jen vyjmenoval, ale o jedné jsem zcela přesvědčen. Miroslav Donutil.
Stále pozorujeme okolí, ale zůstáváme v naprostém klidu. V okamžiku, kdy se díváme, zda nás někdo nemůže ostřelovat z vyšších pater domů, objevujeme skupinu „ Ivanů“, která se rychle přemísťuje přes přehledné ruiny jednoho domu a ukrývá se za zdí jiného. Poté nás zpoza rohu pozorují.
Období 1890 až 1914 bývá nazýváno „Belle Époque“. Během této „krásné epochy“ došlo k výraznému technickému a ekonomickému rozvoji. V této knize se seznámíte s tehdejším životem ve městech a na vesnicích.
Po novej publikácii z prostredia Pitvaroša (Pitvarošské nárečie) vyšla v tomto neľahkom období ďalšia publikácia z Dolnozemského prostredia pod názvom Matrika Slovenského Komlóša. Tvorba tejto jedinečnej publikácie trvala štyri roky. Do projektu sa postupne zapojilo vyše 20 bádateľov – nadšencov.
Právě když se v roce 1918 chýlí ke konci 1. světová válka, nabývá na obrátkách smrtonosná epidemie – pověstná pandemie španělské chřipky. Armáda mrtvých narůstá každým dnem, po desetiletích budou epidemiologové mluvit o 20 až 50, někteří dokonce o 100 milionech obětí chřipky na celém světě.
Latinsky psaný průvodce pro poutníky do Santiaga de Compostela z 12. století bývá po právu označován za nejstaršího průvodce do jednoho z nejvýznamnějších poutních míst křesťanské Evropy.
Chceš vědět, co zajímavého se stalo doma a ve světě v roce 2011? Tedy pochopitelně kromě toho, že ses v něm narodil právě TY! Zajímalo by tě, co tehdy děti četly, jaké filmy sledovaly a jakou poslouchaly hudbu? Anebo co frčelo na sociálních sítích? ... Ale počkat, byly už tehdy sociální sítě?!
Ty záběry obletěly svět. Pořádný chlap vylézá z vody a ochraptěle říká: „Já su tak šťastné, já su tak šťastné…“ Byl to František Venclovský Přerova, a své nepředstírané štěstí vyjádřil šťavnatou hanáčtinou. Ta věta časem zlidověla. Psal se červenec 1971 a on právě přeplaval jako první Čechoslovák kanál La Manche.
Rok 1981 bychom asi nejlépe charakterizovali termínem stojaté vody. V klubech zní svižné disko Michala Davida, Jiří Menzel natáčí Postřižiny a nikoho ani ve snu nenapadne, že ti, kteří v tomto roce přijdou na svět, oslaví své deváté narozeniny ve světě úplně jiném.
Rok 1961 je v první řadě rokem velkých příběhů. Je to rok, kdy člověk poprvé vzlétl do vesmíru, ale také rok, kdy Berlín, Evropu i celý svět rozdělila zeď. První rok „šedesátek“ jako by svou ambivalentností předznamenával celé nadcházející desetiletí – desetiletí velkých nadějí i hlubokých zklamání.
Rok 1951 patří k těm, které opravdu nemají dobrou pověst. Politické procesy jsou v plném proudu, studená válka zuří na obou stranách železné opony. Jenže i v těch nejtemnějších časech existují střípky radosti. A tou největší je vždy příchod nového života.
Morální rozhořčení nehrálo v pádu Husákova režimu prvořadou roli, jakkoli to tak v "sametové revoluci" vypadalo.
Žijeme v neklidné době, která od politiků žádá neustálou improvizaci. Problémy, se kterými se společnost v dalších letech utká, budou složité a nové. Jednu krizi vystřídá jiná. O to důležitější bude osobnostní integrita lidí ve vedoucích pozicích, jejich morální kompas. Volba politika s poruchou osobnosti do vysoké funkce nikdy žádné zemi neprospěla.
Nejslavnější špilberský vězeň, velitel pandurů baron František Trenck, zemřel 4. října 1749. Nechal se pohřbít v hrobce kapucínského kláštera v Brně, kde se jeho tělo přirozeně mumifikovalo.