Neuvěřitelných třiašedesát dní hrdinského odporu v létě 1944 zaplatilo životy na dvě stě tisíc Varšavanů. Nacistická zběsilost proměnila polskou metropoli v moře trosek. Jeden z nejtragičtějších dějů dvacátého století zůstává i po osmdesáti letech stále živou ranou polských dějin. A také bolavým místem svědomí vítězů druhé světové války.
Bitva o Stalingrad byla nejvýznamnějším a rozhodujícím střetnutím německých a sovětských vojsk na východní frontě. Byla nejen obrovskou opotřebovávací bitvou, ale také psychologickým střetnutím dvou maximálně koncentrovaných vůlí. Šlo o mnohem víc než o jedno město.
„Bojiště skýtalo hrůzný pohled. Byly tam obrovské skládky nespotřebované munice a tu a tam hromady min. Mrtvoly polských a německých vojáků, někdy spojených ve smrtelném objetí, ležely všude a vzduch byl plný pachu hnijících těl.
„Zhruba dvě hodiny po poledni se v Čujkovově štábu najednou objeví Rodimcev, celý zablácený a zakrvácený. Svých deset tisíc elitních pěšáků má na druhém břehu; přeprava má být zahájena, až padne tma. Vydal se sem sám, aby si obhlédl místa příštího nasazení divize, a zčistajasna narazil na Němce. »Trochu mě honili,« řekne div ne omluvně.