Diagnostika karmy - Seminář v Praze - Druhý den - 18. Srpna 2013

Tak, co to tedy znamená milovat sami sebe? Víte to? Znáte první pravidlo?
„Znát sám sebe“ (ze sálu)
Nu, znát sebe. Abychom pochopili, co znamená milovat sami sebe, je třeba nejprve pochopit, kdo jsem já. A pokud říkáte znát sám sebe, znamená to, že já jsem vědomí, ale pokud já jsem duše, tak milovat sám sebe je v první řadě péče o svou duši a nebát se svých přání. Pokud vaše přání nikoho neomezuje, tak se za něj nemusíte stydět. Jinými slovy, je třeba žít mottem: Já chci. A my žijeme mottem: Já musím. Zvykli jsme si potlačovat své pocity. Zvykli jsme si být neupřímnými. Zvykli jsme si jíst bez požitku z jídla a přijímáme potravu bohatou na vitamíny, živiny, minerály, stravujeme se tedy hlavou. Víte, proč všichni mají rádi období dovolených? Je to proto, že člověk dělá to, co chce a ne to, co musí. Člověk vždy uvnitř sebe ví, co chce. Člověk chce lásku a jednotu s Bohem. A pokud člověk pečuje o svou duši a má lásku, víru a mravnost, tak uskutečňuje svá přání bez problémů, protože jsou jeho přání harmonická. Ale pokud je člověk otrokem svých instinktů, tak je potřeba jeho přání a touhy kontrolovat, omezovat a krotit. Svatý Augustýn říkal: „Miluj Boha a dělej všechno, co chceš.“ Existuje takový vtip: Jednomu člověku říkají: „Jez, to je zdravé.“ On ale říká: „Já nechci.“ „Ale sněz to, tento pokrm je velmi vzácný a drahý.“ Ale on říká: „Nechci!“ A dostane odpověď: „Ty jsi úplně jako zvíře, když chceš, tak jíš, když nechceš, tak nejíš.“ Takže když si zvykneme žít hlavou, vždy budeme potlačovat své pocity, svou upřímnost a budeme buď arogantní, nebo zakomplexovaní. Ten, kdo žije duší, ten se nebojí svých citů a pocitů. Prosí a dostane to, on chce a dosahuje toho, on věří a dostává. Naše pocity mají božskou podstatu, takže se jich bát nemusíme. Potřebujeme je někdy krotit, někdy korigovat, ale neměli bychom je potlačovat. Proto když se naučíte milovat sami sebe a nebudete se stydět za své pocity, pak stydlivost postupně zmizí. A pokud máte přání pomoct druhým, tak proč byste se za to měli stydět?
Jedna žena – hudebnice, která vystupovala na pódiu, mi řekla: „Když mám jít před publikum, tak mám obrovský strach a nevím, jak ho překonat.“ Vysvětlil jsem jí: „Vy jste závislá na publiku, proto se bojíte, že ztratíte jeho zájem. Publikum je pro vás cílem. Ale musíte mít jiný cíl. Publikum je pouze prostředkem, vaším cílem musí být pocítit lásku, učinit publikum šťastným a tehdy začnete vydávat energii a přestanete být závislá na publiku a strach zmizí. Proto se bojí ten, kdo neumí vydávat energii. A strach znamená přerušení energie. Proto řekněme, že umění umožňuje překonávat strach a péče o druhého znamená také překonání strachu, modlitba a přijetí Boží vůle také přemáhá strach...