Bál jsem se, moc jsem se bál této knížky. Když zavřu oči, vítr mi ještě zpívá na tvářích a vidím tance plejtváků v chladné a husté vodě oceánu. Bojím se, abych svůj příběh správně přetlumočil.
Planeta Země v prostoru nevisí, ani se nevznáší, nýbrž prostě je, shora i zdola obklopena mrazivým kosmem s vakuem. V tomto černém vakuu pluje náš modrý koráb, osvětlený jako reflektory paprsky Slunce. Z jeho paluby visí girlandy orchidejí, nad kterými se vznášejí motýli a kolibříci a který překypuje životem.
