Čeští jezuité objevují Nový svět

Rozsáhlý výbor z korespondence českých jezuitů z let 1657–1741 zahrnuje popisy jejich evropských cest do Itálie a Španělska a výjimečně i do Portugalska, ale především listy ze zámořských misií do tzv. Západních Indií (Karibské oblasti, Mexika, Střední a Jižní Ameriky a do Tichomoří). Barvité a emotivní popisy doslova a do písmene nového světa, do něhož jezuité vstoupili mnohdy jako vůbec první obyvatelé českých zemí, zahrnují i unikátní líčení týdny až měsíce trvajících interkontinentálních plaveb, popisy prostředí a života na americké pevnině, domorodých obyvatel, místní fauny a flóry, klimatu a událostí. Čeští jezuité poznali a popsali prostředí jihoamerických velehor, amazonského pralesa, vyprahlých mexických hor, tropické prostředí palem a pláží na tichomořských ostrovech. V jejich zprávách najdeme rovněž četná pozorování evropské reality: náboženských oslav, soudů, poprav a jiných událostí každodenního městského života v katolické části Evropy.

Tuto unikátní sbírku cestopisných, etnografi ckých a kulturních svědectví z celého tehdy známého světa lze s ohledem na prostorovou i obsahovou pestrost bez nadsázky nazvat „exotickou perlou českého barokního písemnictví“. Její unikátnost tkví i v tom, že se s největší pravděpodobností jedná o nejpočetnější skupinu obyvatel české kotliny, která se vypravila do tolika oblastí celého světa, a hlavně o tom vytvořila rozsáhlé písemné svědectví, které se zčásti dochovalo.