Dědická praxe, sňatkové strategie a pojmenovávání u bulharských Čechů v letech 1900–1950

Tato kniha se zabývá společenstvím česky mluvících evangelíků, kteří žili v letech 1900-1950 ve dvou bulharských obcích, Vojvodovo a Belinci. Vesnice Vojvodovo v severozápadním Bulharsku byla založena přesídlenci ze Svaté Heleny v rumunském Banátu a do roku 1950, kdy převážná většina jejích obyvatel odešla do pohraničních oblastí tehdejšího Československa, byla obcí převážně českou. Z důvodu populačního tlaku a nedostatku půdy pak z Vojvodova ve 20. a 30. letech 20. století odchází řada rodin do Argentiny a do vesnice Belinci ve východním Bulharsku. Společenství, které se v tomto období v těchto bulharských obcích utvářelo, se od svého okolí v mnohém lišilo. Náboženským vyznáním, jazykem, sdílenými hodnotami i způsobem života se tito lidé odlišovali od svého bezprostředního okolí, zemědělským způsobem obživy zase od převážné většiny tehdejší české krajanské komunity v Bulharsku, která se vyznačovala vysokým zastoupením inteligence, průmyslníků, řemeslníků a obchodníků.
Publikace se zaměřuje na oblasti, které v dosavadní odborné literatuře věnované krajanským komunitám nebyly doposud obšírněji zpracovány. Předkládá analýzu dědické praxe, sňatkových strategií a způsobů zacházení se jmény, které byly v tomto společenství uplatňovány v první polovině 20. století. Snaží se rekonstruovat myšlenkový svět bulharských Čechů a ukázat, jakým způsobem se promítal do strategií a činností souvisejících s uzavíráním sňatků, reprodukcí či předáváním rodinného majetku, a jaký měl vliv na pojmenovávání a předávání jmen. V této knize se tedy pokusíme oživit obraz dvou českých obcí v Bulharsku v první polovině minulého století a ukázat čtenáři, co si tehdy lidé mysleli a jaké představy spojovali s tak základními procesy lidského života jako je plození, rození a výchova dětí, nebo vztahy mezi mužem a ženou v manželství i mimo něj. Všechny tyto představy a uplatňované strategie jsou přitom zasazeny do širšího kontextu sociálního světa bulharských Čechů, který byl určován jejich výraznou religiozitou, charakterem hospodářství a obživných strategií, stejně jako menšinovou pozicí v rámci bulharské společnosti a dějinnými zvraty první poloviny 20. století.