Nové teologie Starého zákona a dějiny

Od dob osvícenství je křesťanská B ible předmětem kritického zkoumání. Zatímco
představitelé církví tuto kritiku zprvu spíše odmítali, snaží se ji biblisté na univerzitách
zúročit kladně. V ýsledkem této snahy byl od konce 18. století nový žánr, nazvaný teologie
Starého nebo teologie Nového zákona. P ráce, které nesly tento název, byly odpovědí na otázku,
jaký je tedy ve světle kritického zkoumání smysl a význam B ible. V otázkách pravdy
a smyslu hrály právě od dob osvícenství rozhodující roli dějiny. K e konci 20. století však
i ony zažily sesazení z trůnu neomylnosti. O stří kritiky se přesunulo ze zkoumaných
předmětů k procesu zkoumání jako takovému, k jeho přiznaným i zamlčeným agendám.
Tato kniha se soustřeďuje na to, jak dějinám rozumějí a jak s nimi pracují nejdůležitější
starozákonní teologie 19. a 20. století. P rávě úloha, jakou přikládají dějinám, je důležitým
klíčem k pochopení jejich celkové koncepce.