Biblické postavy zažívaly situace, kdy se zdálo, že dál už cesta nevede. Že je to totální konec. A přesto, když čteme jejich příběhy dál, vidíme, jak mocně Bůh v jejich životech zasáhl. Podobný pocit bezvýchodnosti zažíváme i my. Zkusme se na svoje životy podívat z Boží perspektivy. Z pohledu ne oné bezvýchodné situace, ale z pohledu jejího konce.
Když se ti zdá život příliš těžký, když se věci nedějí tak, jak by sis představovala, když cítíš zklamání, bezmoc, nevděk, smutek a možná taky sebelítost, když se cítíš opuštěná a na všechno sama, svěř to všechno Pánu. Vlož svou ruku do Jeho a přestaneš se topit. Budeš spolu s Ním kráčet po hladině.
My nevíme, jestli to všechno, co se o Ludmile píše v legendách, a co se o ní vypráví, je pravda. Stalo se to až moc dávno. Víme ale, že lidé o ní vyprávěli svým dětem, ty zase těm svým, a tyhle děti, když vyrostly, o Ludmile vyprávěli zase svým dětem. Tak to šlo dál a dál skoro 1100 let až dodnes.
„Stojím na kraji temné propasti. Nevidím, jak je hluboká ani co je na dně. Jistojistě vím, že když roztáhnu ruce a skočím, zachytí mě Boží dlaň. Dá mi všechno, co potřebuju, a ještě mnohem víc. Zahrne mě dobrem, pokojem, radostí, krásnem. Zahltí mě svojí přízní. Jenomže já stále stojím na kraji a otálím. Mám strach.
Všimli jste si, kolik holčiček dnes nosí jméno Anežka? Přestože se narodila svatá Anežka před více než osmi sty lety, pořád je její odkaz aktuální. I dnes, v době internetu, chytrých mobilů, a sociálních sítí, se můžeme učit od této světice, která neměla "nic", a přitom měla "všechno". Inspiraci můžeme hledat třeba v následující knížečce.
Každodenně bojuji se svými chybami a emocemi. Často mě svazují, někdy až příliš řídí můj život. Někdy jim až příliš podléhám. Žalmy byly lékem na emoce krále Saula. Proč by tedy nemohly pomoci i mně v mých malých i větších bojích a těžkostech?