Tato knížka má být odpovědí na to, zda si mohou zachovat své kouzlo židovské anekdoty, aniž by se odehrávaly v Haliči na přelomu století 19. a 20. století nebo za první republiky v Maiselově ulici. Zda můžeme někdy opustit klasické onikání a zda se místo hebrejských slovíček mohou objevit i silnější výrazy. Zkrátka, zda židovské anekdoty přežily rok 2000.
O anekdotě praví moudrá encyklopedie, že se jedná o řecký výraz pro texty předávané ústně nebo z nějakých důvodů nezveřejněné. Je to zpravidla krátké humorné vyprávění, které zesměšňuje nějakého člověka, dobu či situaci. Nepochybujeme o tom, že v tomto ohledu byly tzv. totalitní anekdoty naprosto dokonalé.
Říká se, že opravdu dobré anekdoty jsou buď nemravné, na zavření a nebo jdou na tlouštku. Pokusíme se v třetím knížce anekdot tento mýtus vyvrátit. Nepoužijeme žádné opravdu sprosté slovo, nebudeme se posmívat politikům (byť by se nám hodně chtělo) a slibujeme váženým čtenářům, že pouhým čtením na váze nepřiberou.