Odkaz

Svůj stín nepřekročíš.

„Lidé v údolí Torne byli dobří na dvě věci: na rození dětí a pití.“

Je člověk zodpovědný za hříchy své rodiny? Dá se minulost nějak změnit? Lze ji zkusit přepsat? Tyto otázky si klade švédská spisovatelka Nina Wähä v nevšedním románu Odkaz. Když Annie otěhotní, vydá se na návštěvu zpátky tam, kde vyrůstala. Rodinný statek se nachází v údolí Tornedalen na hranicích mezi Švédskem a Finskem. Tady se mluví vlastním jazykem, meänkieli. Není to ani švédština, ani finština, je to něco třetího. Annie domů nejede zrovna ráda a nikdo ji nevítá s otevřenou náručí.

Její rodinu tvoří dva rodiče a dvanáct dětí (nebo čtrnáct, podle toho, jak se to počítá), které nikdy netáhly za jeden provaz. Máme tu svůdce, šikovného nejstaršího syna, trestance, syna homosexuála, který si nedělá nic z toho, co si o něm myslí ostatní. A pak je tu Annie, která je v tom. A matka, která se rozhodla, že už se musí něco stát. A k tomu všichni ostatní. A v neposlední řadě otec, který ukrývá temné rodinné tajemství. Nebo lépe řečeno: on je tím tajemstvím. Nastal čas se s tím vypořádat. Brzo už nic nebude jako dřív.