Do 6. svazku Borgesových Spisů byly zařazeny vůbec první překlady Borgesovy poezie do češtiny. Kniha obsahuje tři sbírky: autorovu nejoblíbenější sbírku Tvůrce ze 60. let a dvě sbírky z 80. let, Atlas a Spříseženci. Spojení krátkých prozaických textů – mini-esejů a mini-povídek – a básní ukazuje čtenáři dosud neznámou tvář tohoto argentinského tvůrce.
Borges se cítil především čtenářem. Za největší událost svého života považoval setkání s otcovou knihovnou, k řadě autorů a děl se stále znovu vracel.
Borges celosvětově proslul nejen jako povídkář, ale též jako vynikající esejista. Jeho rozsáhlé esejistické dílo nejen významně dotváří jeho tvorbu povídkářskou, ale esej lze chápat jako základní žánr Borgesovy tvorby. Oba žánry se blíží i svými tématy, která se u Borgese stále navracejí: čas, sny, knihy a literatura...
Ve druhém svazku jsou zahrnuty autorovy pozdní povídkové knihy Brodiova zpráva (1970), Kniha z písku (1975) a posmrtně vydaný soubor Shakespearova paměť, jehož titulní povídka vychází česky poprvé. Po úspěchu svých povídek ze čtyřicátých let se Borges na delší dobu přestal tomuto žánru věnovat.
Povídky Spisů I pocházejí z autorových prvních povídkových sbírek a patří k jeho nejznámějším dílům. Mistrovské texty jako Zahrada, ve které se cestičky rozvětvují, Babylonská knihovna či Alef zásadně ovlivnily několik generací čtenářů a spisovatelů a učinily z Borgese klasika fantastické prózy.
Čtvrtý svazek Borgesových spisů zahrnuje dvě sbírky raných esejů z třicátých let 20. století. Texty knihy Evaristo Carriego jsou věnovány ryze argentinským tématům, zejména starému Buenos Aires a jeho předměstí s poetikou tanga, soubojů na nože a jezdců, kteří mizí v pampě.
Esejistické majstrovstvo tohto veľkého poviedkára sa tentoraz prezentuje v knihe prednášok o filozofických témach (Nesmrteľnosť, Čas), ale i o diele Emanuela Swedenborga či detektívnom žánri v literatúre.