Už je to pět let od chvíle, co jsem naposledy umřel, ale pomalu mi to začíná chybět. Policejní sledovací a zásahový útvar jakž takž funguje, ale nikdo mě nevaroval, že to bude obnášet excelové tabulky, audity a videokonference. Jenže management nikdy nebyl mojí silnou stránkou – tou je střílení lidí. A tentokrát si to pár z nich opravdu zaslouží.
Na první pohled panoval zákon, řád a systém. Občas ale někdo musel někoho střelit do hlavy. Občas někdo musel řádu a systému amputovat prst, aby celé tělo nezemřelo na infekci. To byla naše práce. Dělali jsem věci, které se dělat nesměly, ale musely. Které byly často zavrženíhodné, ale naprosto nezbytné.