451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědectví svobodného myšlení – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky… Román vychází v nově revidovaném překladu s úvodním slovem Raye Bradburyho.
Marťanská kronika, román o osidlování Marsu, které ale zdaleka neprobíhá tak, jak by si lidstvo přálo. Ilustrovaný muž, povídková sbírka s osmnácti příběhy, jež na sobě nosí záhadný potetovaný člověk. 451 stupňů Fahrenheita, román o hasičích, jejichž úkolem není hasit, ale naopak pálit.
Šestadvacet volně spojených povídek líčí budoucí kolonizaci Marsu. Celou knihou prostupuje zvláštní touha po dálkách, nostalgie a smutek nad pádem martského ráje, který lidé ničí od svého prvního přistání na písečné planetě.
V roce 1951, rok po vydání Marťanské kroniky, vychází sbírka Raye Bradburyho Ilustrovaný muž. Třebaže v pořadí druhá, jde o první autorovu sbírku, jež představila jeho triumfální vypravěčské umění v překvapivých podobách od hororu přes science fiction až po fantasy a poetickou vizi.
Stěžejní dílo science fiction za více než padesát let od svého vzniku neztratilo nic na svém významu.
Původní Odeonský výběr z klasických Bradburyho povídek z let 1950 až 1964 obsahuje to nejlepší ze sbírek: The Day It Rained Forever, The Golden Apples of the Sun, The Illustrated Man, The Machineries of Joy, A Medicine for Melancholy, The October Country, The Stories of Ray Bradbury, Long After Midnight, které, s výjimkou The October Country, česky vcelku nikdy nevyšly.
Za více než padesát let svého psaní zavedl autor své čtenáře na mnoho kouzelných míst, na sluncem ozářené verandy maloměstských domků, do temných a nebezpečných lesů s číhajícími dravci, hypnotických snových krajin, idylické minulosti i vzrušující budoucnosti. V nové sbírce dosud nepublikovaných povídek Ray Bradbury opět dokazuje své přednosti.
Dvě nová díla autora, který navždy změnil pohled na povídkářskou tvorbu, se poprvé objevují v této knize. Dvě výrazně odlišné povídky, ale obě demonstrující jedinečný autorův talent a nepotlačitelnou vitalitu jeho ducha. Někde hraje kapela je snovým popisem arizonského městečka, kde není vidět děti si hrát a kde zdánlivě lidé nestárnou.
Jen hrstka románů napsaných ve 20. století si udržuje své místo v srdcích a myslích čtenářů tak, jako toto mistrovské dílo chmurné fantazie. V podzimním čase, někde na středozápadě, se koná karneval jako příprava na slavnosti Halloweenu. Sladká píseň sirén svádivě slibuje návrat mládí.
