„Smrt se v něčem podobá návštěvě u zubaře: Víme, že nás to jednoho dne nemine, ale radost z toho nemáme.“ Jsou povolání snů, ale jsou i taková, která jsou spíše noční můrou. A pak je ještě jedno povolání, kterému se Martin doposud úspěšně vyhýbal – má se totiž stát nástupcem své nejlepší přítelkyně, ztělesněné Smrti.
Možná, že z nás budou svatí… Někdy má člověk zkrátka špatný den. Někdy má strašně špatný den. A někdy ho zamáčkne spadlá špička kostelní věže. Přesně to se stane Jonášovi, a tím by mohl vlastně celý příběh skončit. Ale Bůh (starší z nás si pamatují, že je Všemohoucí) má s ním jiné plány – neboť Jonáš je nový Mesiáš.
Mať priateľov, to je pekná vec. A človek na nich niekedy natrafí naozaj na veľmi nezvyčajných miestach. Martin však nie je práve nadšený, keď sa pri posteli svojej umierajúcej babičky zoznámi so stelesnenou Smrťou, ktorá má podobu mladého muža vyzbrojeného sieťkou na motýle, do ktorej chytá duše umierajúcich.