Slovo „podpovídka“ poprvé užil spisovatel Karel Čapek k označení velmi krátké povídky, obsahující pouze pointu. Přesně taková je i kopa četnických podpovídek, časově zasazených do doby Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy.
Adepti služby na četnických pátracích stanicích museli být pro svoji nadcházející činnost náležitě odborně připraveni.
Každý četník na zkoušku si musel během prvního roku své služby osvojit značné množství odborných vědomostí a dovedností, které byly nezbytné pro službu v četnickém sboru. Podmínkou přijetí do definitivního stavu a jmenování strážmistrem bylo úspěšné složení odborné zkoušky.
"Slovo: "erfolg" bylo pro příslušníka četnického sboru doslova zaklínadlem a prokletím zároveň. Kýžený "úspěch", to byla věc, pro niž byl četník nucen a mnohdy i ochoten doslova vypustit duši.
Po úspěšné knize Kutnohorská pátračka na stopě autor seznamuje s dalšími kriminálními případy řešenými v letech 1928-1942 příslušníky kutnohorské četnické pátrací stanice.
Četnické případy přibližují způsoby řešení zločinů československým četnictvem. V rámci výkonu tzv. "pátrací služby" četnictvo na našem území stále více používalo kromě kriminalistické taktiky i právě se rodící vyšetřovací metody a technické prostředky, používané ostatně dodnes.
Četnické příběhy zahrnují kriminální případy, v nichž vystupují zejména úsměvné postavy pachatelů méně závažných trestných činů, a popisují postupy použité pro spravedlnost a službu zapálenými četníky, kteří se více než Služební instrukce pro četnictvo drželi hesla "Účel světí prostředky".
ČETNICKÉ PŘÍBĚHY aneb PŘÍPADY Z PÁTRACÍ SLUŽBY je soubor krátkých povídek, které jsou zpracovány na základě skutečných událostí, které se při výkonu pátrací služby přihodily příslušníkům četnického sboru na území meziválečného Československa. Dle těchto příběhů byly seriálově zpracovány ČETNICKÉ HUMORESKY.