„Často se říkává, že moderní poezie je – na rozdíl od poezie psané v minulosti – natolik uzavřená sama v sobě, že pomalu ztrácí běžné čtenáře a stává se četbou hrstky zasvěcenců, nakonec často jen básníků samých.
Knížku básní Martina Vopěnky tvoří dvaatřicet básní, jež jsem vybral z původních šestačtyřiceti. Nikde jinde ve svém díle než v této útlé básnické sbírce a v prozaických Nebarevných vzpomínkách není autor sám tak cele a obnaženě přítomen - ve své citlivosti, zranitelnosti, lyričnosti, ale i ve vůli k reflexi a k vyslovení doby, v níž žije.