Ironii, absurditu a grotesknost sbírky Nepřeháním si můžete užít trochu jako hru. Jenže co když se za ní schovává něco mnohem hlubšího a bolestivějšího? Co když jsou cynismus a apatie jediným možným způsobem, který nám pomáhá vzdorovat životním peripetiím a který poskytuje alespoň částečnou úlevu od všech těch těsných rolí, jež jsme nuceni hrát?