Petr Kukal je básník tradiční, který slaví ženskou krásu a také všechno, co v nás probouzí. Autobus veršů, v němž sedí vždycky u okna, míří po té nejstarší trase: od Lásky k Smrti. Kukalovy poslední knihy — a sem patří i O jablko lehčí ráj — prozrazují, že cílová stanice se blíží.
Desátá sbírka Petra Kukala je nesena především pocitem muže ve středním věku, který se začíná ohlížet za vším, co je nenávratně uplynulé, a nejistě osahávat kontury nové životní zkušenosti. V pěti oddílech jeho veršů nalézáme různé úhly, pod nimiž mužské stárnutí nahlíží.
Petra Kukala jsme v jeho předchozích sbírkách poznali jako citlivého polabského portrétistu, stejně jako básníka upírajícího zrak za obzor smyslově hmatatelné skutečnosti, kde se vidění a vědění stává jistotou jiného druhu. V Předposledním vlaku ho poznáváme i jako básnického „chvilkaře“, tedy lyrického komentátora každodennosti.