Dcera národa?

Je povinností jedince obětovat své štěstí zájmu
národa? Zdeňka Havlíčková (1848–1872) v tomto
ohledu zklamala, v jejím osudu se střetávají
národní zájmy a právo jedince na osobní štěstí.
Možná by se tato osiřelá dcera Karla Havlíčka,
vychovávaná v láskyplném prostředí své tety,
byla vdala nebo by hledala svou obživu coby
vychovatelka či společnice. Národem prohlášenou
„dceru národa“ však táhlo srdce „špatným“
směrem, k rakouskému důstojníkovi, a tak Zdeňka
umírá ve svých čtyřiadvaceti letech jako národem
zavržená a stává se bezděky tragickou postavou
nacionálně-ideologických her ambiciózních
politiků.