Dny mého života

Helena Frischerová (1906 na Moravě – 1984)
se ve svých rusky psaných vzpomínkách, vydaných
v Moskvě roku 2014, věnuje letům
1937–1947, jež strávila jako jedna z obětí tzv.
Velkého teroru v táborech sovětského gulagu.
Popisuje nejen každodenní krutou táborovou
realitu, ale i četná přátelství, solidaritu mezi
vězni a snahy o kulturní zpříjemnění doby
trávené za ostnatým drátem. Autorka odešla
roku 1935 se svým manželem Abrahamem
Frischerem pracovat do Sovětského svazu,
kde oba udržovali kontakty s místními českými
levicovými umělci, mimo jiné s Jiřím
Weilem, jemuž posloužili jako předobraz
hlavních postav románu Moskva-hranice,
jedné ze zásadních knih české meziválečné
literatury. Na rozdíl od manžela, který
byl popraven 16. ledna 1938, Frischerová
věznění přežila a svými memoáry se zařadila
mezi „klasiky“ tzv. lágrové literatury.