Jak se kalila voda

Paměti Otakara Hromádky (1909 Kněž - 1983 Yverdon-les-Bains) vyšly poprvé v roce 1982 v exilovém nakladatelství Index a vyvolaly vlnu zájmu v československé emigrantské komunitě pro svou čtivost a výpovědní hodnotu. U nás vychází poprvé, rozšířené o dosud nevydané kapitoly. Hromádko byl především idealista a revolucionář. Velkou část svého života, poznamenanou ztrátou otce v první světové válce, strávil bojem za komunistické myšlenky. Po vyloučení ze studií na právnické fakultě v Brně byl ve třicátých letech opakovaně trestán, především za politickou agitaci. Často se skrýval v ilegalitě. Od roku 1937 bojoval jako dobrovolník v Interbrigádách ve španělské občanské válce. Po vypuknutí druhé světové války utekl s pomocí své budoucí ženy Věry Waldesové z nacistického transportu a společně s ní se poté v Paříži podílel na francouzském odboji. V poválečném období se v Československu zapojil do posilování dominance Komunistické strany Československa. Ačkoliv vyrostl jako antimilitarista, zúčastnil se několika válek a obdržel vysoká státní vojenská vyznamenání ve Francii, Polsku, Jugoslávii a Československu. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila na konci roku 1949, kdy se stal generálním tajemníkem všech komunistických organizací v Československé armádě.

V padesátých letech se Hromádko stal obětí vnitrostranických čistek. V únoru 1951 byl zatčen a obviněn z velezrady a špionáže a odsouzen ke dvanáctiletému trestu odnětí svobody. Vězněn byl mimo jiné i v Leopoldově a v jáchymovském pracovním táboře Rovnost. V dubnu 1956 byl propuštěn a později i plně rehabilitován, po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval do Švýcarska. Hromádko strávil téměř deset let svého života ve věznicích a pracovních a detenčních táborech v různých zemích. Jeho kniha vzpomínek čerpá především z jeho vězeňské zkušenosti a z deziluze z revoluce.