Návrat do života

Tato kniha Návrat do života vypovídá o skutečném životním osudu, o skutečném utrpení, lásce, naději, vůli a touze žít, vítězit nad nemocí, soupeři i nad nedůvěrou okolí. Je to otevřená výpověď muže, který poznal, jak tenká je hranice uctíváním slavných a ponížením smrtelně nemocných, jak pofidérní jsou hodnoty jako peníze či sportovní vavříny tváří v tvář smrti.
Toto je příběh člověka, který vstal ze smrtelné postele, aby se stal nesmrtelným. Příběh cyklisty, který musel přežít rakovinu, aby dokázal třikrát v řadě vyhrát Tour de France. Příběh bojovníka, který zvítězil nejen nad svými soupeři, ale především sám nad sebou. Narodil se v roce 1971 sotva sedmnáctileté matce Lindě, bez jejíž lásky, obětavosti a podpory by se podle vlastních slov nikdy nestal tím, kým se stal. Matka mu z nevelkého příjmu sekretářky koupila první závodní kolo, ona mu vtloukala do hlavy, že každou překážku má vítat jako šanci, ona mu šla příkladem, když se časem vypracovala na uznávanou makléřku. „Matka mi ukázala, kdo v životě je skutečný šampion,“ říká Armstrong.
O svém biologickém otci hovoří jako o „dárci DNA“ a Terryho Armstronga, jenž ho adoptoval a tloukl pádlem za každou maličkost, nazývá „vzteklým testosteronovým troubou". Se sportem začínal jako hráč ragby a později se přes plavání dostal k triatlonu. Přesvědčivě vyhrál hned svůj první. Při tréninku na významný triatlon v Louisville se ošklivě rozbil při srážce s autem – po pěti dnech si sám vytahal stehy a ráno stál na startu. Skončil třetí.
Přišly další úspěchy. Z kluka, kterého matka „rozmazlovala“ nejlevnější limonádou za 50 centů a který se protloukal, jak se dalo, vyrostl díky tvrdé dřině a sebezapření sportovec světové třídy. V letech 1991 a 1992 vyhrál amatérské mistrovství světa, o rok později už byl mistrem světa. V roce 1996 patřil stabilně mezi pětici nejlepších jezdců světa. A pak…
„Vypadá to, že máte rakovinu.“ Lékaři mu na jeho přání nic neskrývali. Dvanáct nádorů velikosti pingpongového míčku na varlatech, mozku a v plicích. Čtyřicetiprocentní šance na přežití. Operace. Chemoterapie. Vypadané vlasy, nesnesitelné bolesti, tělo vyhublé na kost. Deprese. „Tohle není konec sportování,“ říkal si, „to je konec všeho.“ Přesto až na tři týdny, kdy mu bylo nejhůř, ujel denně na kole alespoň 25 kilometrů. „Bylo to trápení, ale drželo mě to při životě,“ vzpomíná. V květnu 1997 mu lékaři oznámili, že je zdráv. Návrat do života oslavil sňatkem s Kristinou Richardsovou, kterou poznal během léčení. O rok později pak na nejobtížnějším cyklistickém etapovém závodě Tour de France šokoval vítězstvím celý svět. Triumf zopakoval i v letech 2000 a 2001. V cíli na něj kromě manželky už čekal i syn Luke. Kristina byla uměle oplodněna Armstrongovým spermatem – cyklista ho uložil do spermabanky těsně před tím, než podstoupil chemoterapii. „Být dobrý táta je ten nejdůležitější a nejradostnější úkol,“ říká. Jako by teprve tváří v tvář smrti pochopil, co v životě má skutečně smysl.