O sněhu dávných let

Populární rakouský spisovatel Alois Brandstetter (*1938) se v knížce vzpomínkových próz vrací do svého dětství a mládí v Horním Rakousku, do času na konci války, poválečné nouze, a dospívá až do doby svého vysokoškolského studia v 60. letech. Z neobyčejného množství událostí, které si Alois Brandstetter uchoval v paměti, vybral do tohoto souboru „příběhy zimní“, zážitky z časů, kdy sněhu bývalo mnohem víc než dnes a zimy byly mnohem mrazivější, kdy se chodilo především pěšky, kdy jednou z mala běžně dostupných technických vymoženosti bylo rádio, ale kdy měli lidé k sobě navzájem a k přírodě mnohem blíž než dnes, kdy zdrojem zábavy byly především lidové obyčeje (masopust, tříkrálové koledování) nebo sport (v Rakousku a Německu populární metaná nebo lyžování), kdy se lide po práci scházeli a vyprávěli si příběhy z pradávných časů.
Alois Brandstetter ve svých vzpomínkách stvrzuje známou pravdu, že naše paměť se vyznačuje optimismem, to znamená, že na to zlé ráda zapomíná a s oblibou si vybavuje události radostné, zábavné, optimistické, i když jsou často svázány s dobou, která optimismem zrovna nehýřila – bombardováním na konci války, obsazením země spojeneckými vojáky (Rakousko jako takzvaná Východní marka třetí říše patřilo mezi poražené země), rozšířením slintavky a kulhavky mezi dobytkem nebo třeba povodeň. Stejně tak ale autor svým vyprávěním dokládá, že vzpomínky si člověk nevybavuje ani chronologicky, ani v jednom přehledném proudu, ale jako řeku s mnoha zákruty, odbočkami, vedlejšími rameny a meandry: každý příběh je totiž doplněn o další drobnější příběhy, vzpomínky, historické exkurzy. Tak se dozvídáme o životě jednoho z našich nejbližších sousedů v době, která se u nás, bohužel, ubírala docela jinými cestami…
Naši čtenáři tak mají možnost seznámit se prostřednictvím této knížky s jedním z nejčtenějších rakouských spisovatelů, jehož tvorba u nás byla neprávem opomíjena.