Teréza Nováková

Jméno Teréza Nováková je známé přinejmenším z hodin české literatury z 19.
a začátku 20. století. Jako autorka se řadí mezi spisovatele realistické prózy,
ale co ještě? Na to se snaží odpovědět tato kniha. Představuje ženu
nepokojného ducha a temperamentu, dceru, milenku, manželku a matku, ženu
umělkyni, novinářku, badatelku v oblasti lidové kultury a bojovnici za ženskou
rovnoprávnost. Prožila nikterak dlouhý život s takovým naplněním, jaké se
podaří málokomu. Zažila závratnou lásku i bezútěšnou bolest, tvůrčí hledání,
uspokojení i zklamání, uznání i nepochopení, ale také nejvšednější práci ženy
v domácnosti. Nikdy se nepřestala zajímat o dobové dění, o kulturu, umění a
politiku, a pokud mohla, vyjadřovala své názory veřejně. Vlivem manžela,
především však z vlastního přesvědčení, se rozhodla – ač byla po obou
rodičích německého původu – stát se Češkou. Vystupovala důsledně jako
reprezentantka češství, vědoma si i jeho slabých stránek. Byla to pozoruhodná
žena a žila v zajímavé době, zhruba orámované na jedné straně oslavami
k položení základních kamenů k Národnímu divadlu a na druhé bojem za
volební právo žen.