Věděli příliš mnoho, museli zemřít

Mezi zavražděnými nejsou v žádném případě jen tajní agenti, nepohodlní vědci a zvědaví žurnalisté, ale i nešťastníci, kteří se jen náhodně ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě. Obzvláště šokující je počet lidí, kteří přišli o život za záhadných okolností okolo 11. září 2001. Tucty jich museli zemřít. O čem věděli? Jakým tajemstvím přišli na stopu? A především o těchto případech pojednává tato kniha. Tajné služby s mimořádnou brutalitou a nemilosrdně umlčovali i ty, kteří chtěli vyskočit takzvaně z jednoucího vlaku nebo ty, kteří věděli až nebezpečně mnoho.

Informace představují moc, jenže ten, kdo ví už příliš mnoho, může se stát pro nejmocnější nepohodlným. Pak ovšem zemřou nejen ti, kteří se podíleli na tajných projektech a operacích, ale také ti, kteří jen náhodou uviděli to, co vidět neměli. Závěry vyšetřování záhadných úmrtí bývají téměř identické: Sebevražda nebo tragická nehoda. Policejní vyšetřování proběhne nedbale, důkazy se ztratí, rekonstrukce ani konfrontace se neprovádějí. V roce 1988 se zřítilo letadlo nad skotským Lockerbie. V troskách zemřelo 270 osob, mezi nimi pět „nebezpečně“ informovaných agentů CIA, kteří ztratili důvěru svých nadřízených. Při přistávacím manévru se dne 24. 11. 2001 na curyšském letišti se zřítilo letadlo, v němž zahynuli tři příliš zvědaví mikrobiologové. Při zřícení letadla Sibiřských aeroliníí do Černého moře 4. 10. 2001 zemřelo všech 78 osob, mezi nimi skupina vědců, kteří byli podle zasvěcených pozorovatelů takto „nenápadně“ odstraněni. Americký expert na antrax dr. Wiley zemřel za záhadných okolností 15. 11. 2001, podle oficiální zprávy se zřítil opilý v pronajatém voze z mostu do Mississipi. Sebevraždu podle policejní zprávy „spáchal“ v roce 2008 v USA také dr. Ivins, jenž byl předtím podezírán z rozesílání vraždících dopisů s antraxem. Britský zbrojní expert dr. Kelly se 15. 7. 2003 vyjádřil pochybovačně o možné existenci zbraní hromadného ničení v Iráku, a o tři dny později byl nalezen mrtev. Závěr vyšetřování: Sebevražda. Překotná a navíc brutální poprava Saddáma Husseina vyhlíží spíše jako záminka k odklizení nepohodlného svědka.