Životopis bez cenzury

Zajímavý životní příběh Radima Uzla, plný humoru, který sepsal on sám osobně. Dozvíte se spoustu zajímavostí z jeho života a skvěle se i pobavíte.

Přečtěte si několik řádků z knihy:

Na vojně v České Třebové mě jednou navštívila i moje maminka. Vyšli jsme si na oběd a vedoucí restaurace mě pochválila: „Pan doktor Uzel a pan doktor Kratochvíl jsou naši nejoblíbenější hosté. Často sem chodí, a když pozvrací záchod, vždycky to po sobě sami uklízejí.“

V Brně jsme se učili postup porodu vyšetřovat konečníkem. Je to sice poněkud obtížnější, ale poševní vyšetření vyžaduje sterilní rukavice a je spojeno s větším nebezpečím infekce. Když jsem v Ústí nad Orlicí zavedl rodičce prst do konečníku, tato dobrá žena pravila: „Pane doktore, já vím, že jste tady nový, ještě se v tom moc nevyznáte. Nechtěla bych vás urazit, ale nestrčil jste prst do té správné dírky.“

Velká legrace byla, když napsali na tabuli „Učí pan Uzel. Čtěte to odzadu.“

Už mě nebaví pořád odpovídat na dotazy, zda jsem si k pacientkám někdy něco dovolil. A jak jsem to prý v mládí vydržel? Samozřejmě vydržel. Opak totiž hrozil průšvihem nebo svatbou. Bankovní úředník přece taky má rád peníze. V práci se jich pořád dotýká a skoro se s nimi mazlí. Ale běda tomu, kdo je použije k soukromým účelům! Jsou to peníze erární; mají stejný status jako ty krasavice v ordinaci.