Po promoci jsem od rodičů dostal symbolický dar – lékařskou brašnu. Během své praxe jsem v ní vždy našel vše, co má mít lékař po ruce. Postupně se z ní však stal jakýsi kožený památník, do něhož jsem ukládal písemné poznámky a magnetofonové nahrávky všeho, co jsem považoval za hodné zapamatování.