Vzpomínám si na září 1938 a na napjaté tváře financů u rádia, které hlásilo, že všude v pohraničí je klid. Před naší celnicí zatím řval obrovský zpola ozbrojený dav henleinovců s pochodněmi, bubny a píšťalami. Táta tehdy přinesl s dozorci Kozlem a Bernardem do obýváku na stůl lehký kulomet a hlaveň zasunuli do škvíry dřevěných žaluzií.
