V obsáhlém intimním rozhovoru Livia Klausová vypráví, jak dabovala Červenou karkulku, o tragické smrti tatínka, když jí bylo patnáct let a nejmladšímu z pěti sourozenců teprve tři, o rafinovaném termínu svatby, o tom, jak sama jela tramvají do porodnice, o vinohradské garsonce, kam si přivezli prvorozeného syna a místo radosti měli starost o jeho zdraví.