Když je jitro – nebo chcete-li ráno – dobré, a navíc dokonce prosluněné, člověka to hned táhne ven. Na místa známá i neznámá, na procházku nebo za poznáním, objevováním.
Laskavý čtenář jistě tuší, že když krok za krokem kráčí Václav Větvička, stojí za to být u toho. Tento milovník přírody a jazyka je totiž průvodce nad jiné povolaný. Kráčí s očima otevřenýma, a ať už kráčí jarem, létem, podzimem či zimou, pokaždé zmíní něco pozoruhodného.