Autor: Věra Kadlecová
Vydavateľstvo: KLIKA 2016
EAN: 9788088088370
Co asi prolétne hlavou stárnoucí ženě ve chvíli, kdy účtuje se životem? Lituje zmařených nadějí, vzpomíná na lásku, která ji neopustila ani po smrti nebo se omlouvá v duchu všem, kterým ublížila? Proč šňupala kokain a dopustila, aby její mozek vplul do míst, odkud není návratu?
čítať viacCo asi prolétne hlavou stárnoucí ženě ve chvíli, kdy účtuje se životem? Lituje zmařených nadějí, vzpomíná na lásku, která ji neopustila ani po smrti nebo se omlouvá v duchu všem, kterým ublížila? Proč šňupala kokain a dopustila, aby její mozek vplul do míst, odkud není návratu?
Eva spoléhá na novinářku Beatu, kterou nadchl její příběh tolik, že společnými silami napsaly knihu. Doufá, že jí písmenka a řádky svěřené s důvěrou jediné přítelkyni, přinesou rozhřešení.
I když je sama téměř zapomenutá a zbavená práv rozhodovat sama o sobě, je to právě Beata, kdo hltá každé její slovo, kašle na vlastní soukromí a napsanými kapitolami přesvědčuje, jak moc ji Eva zajímá. Eva má však dceru Ester. Ublíženou, do ulity zavřenou dívku žijící za vysokou zdí nenávisti a hořkého pohrdání. Dokáže pochopit matčin život a přijmout její zpověď?
-----------------------------------------------------------------------------
Úryvek ze zadní strany obálky a kratší verze anotace:
„Maruško!“ zavolala a šla dál. Pokoj byl prázdný. Nedbale odhozená přikrývka, zválený polštář a prostěradlo svědčily jak o tom, že moc asi nespala, tak o kvapném odchodu.
„Co to má…“ zamumlala Eva pro sebe, když si všimla kusu papíru na stolku. V neblahé předtuše se k němu vrhla. Rozmáchlým rychlým rukopisem tam stálo:
Nemůžu se vrátit domů. Vyřiď Milošovi a hlavně Lukáškovi, že jsem je milovala. Ledová pěst jí sevřela hrdlo a Eva zaúpěla. Zabiju ho, jednou ho zabiju. Falešná morálka! A co lidská důstojnost podupaná pachem peněz? Co normální lidské city znevážené drogou? Jestli se opravdu něco stane, můžu za to já. Jak proboha,vysvětlím malýmu klukovi, že jsem ho připravila o milující mámu? Co řeknu Milošovi? Eva zdrceně klesla na rozválenou postel.
„Odpusť…, panebože, odpusť mi to,“ vzlykala a civěla na cár papíru, který pevně svírala v ruce.
* * *
Proč Eva šňupala kokain a dopustila, aby její mozek vplul do míst, odkud není návratu? Spoléhá na novinářku Beatu, kterou její příběh nadchl natolik, že společně napsaly knihu. Zapomenutá a zbavená práv rozhodovat sama o sobě vypráví Beatě poctivě svůj příběh.
Okouzlená Beata hltá každé její slovo a píše tak, že zapomíná na vlastní soukromí. Eva má však dceru Ester. Ublíženou, do ulity zavřenou dívku žijící za vysokou zdí nenávisti a hořkého pohrdání.
Dokáže pochopit matčin život a přijmout její zpověď?