Juliette sa každý deň vezie metrom po trase číslo šesť. Najradšej zo všetkého pozoruje tých, čo okolo nej čítajú. Starú dámu, zberateľa vzácnych vydaní, mladé dievča, ktoré sa okolo strany dvestoštyridsaťsedem vždy rozplače. Zvedavo a s nehou na nich hľadí, akoby ich čítanie, ich vášne, ich rôznorodé životy mohli tomu jej dodať trocha farby.
Juliette zbožňuje knihy a na cestu do práce si většinou nějakou přibalí do tašky. Se zaujetím pozoruje i lidi okolo, čtenáře v pařížském metru, které pravidelně potkává. Osudy na papíře jsou tak poutavé, zatímco její dny plynou v šedivém oparu!