Strhující románový příběh dvacetiletého Viléma Svobody, politického vězně padesátých let, líčí brutální, avšak skutečné poměry v československých koncentračních táborech, zejména v uranových dolech na Jáchymovsku. Je zároveň podobenstvím o hledání mravní síly a vnitřní svobody nevinného člověka uprostřed vražedného systému.
Román se opírá o autorovy autentické zážitky: strávil léta v československém koncentračním táboře a podal obraz muže, který ve vězeňských podmínkách zápasí o to, aby zůstal člověkem. Autor bývá nazýván českým Solženicynem a jeho kniha je ojedinělá i v souvislosti evropských literatur.
