Smutné i humorné příběhy skrývají často trpké stáří vesničanek, zvláště, pokud jim neslouží zdraví a nemohou se samy o sebe starat. A pokud nemají hodné děti nebo jak se říká z božího dopuštění musí chodit po vsích žebrotou. Mohou skončit život za nepříznivého drsného vysočinského počasí tragicky a bez lidské pomoci.
Příběhy z měšťanského prostředí a z prostředí panských úředníků mají název, který může být, a také často je chápán spíše posměšně. Ženy obchodníků, živnostníků a úředníků si hrály podle svých představ na cosi lepšího. Vzorem byla pochopitelně šlechta nebo alespoň vysocí státní úředníci. Chování i oblečení muselo být „nóbl“.
Povídky z okolí Žďáru nad Sázavou, kde autorka prožila ve druhé polovině 19. století řadu těžkých let, jsou podloženy jejími osobními zážitky a zkušenostmi. Vypravuje o bídném životě nejchudších na venkově.
Příběhy venkovanů odehrávající se ve „žďárských horách“ ve druhé polovině 19.
Tato kniha shrnuje některé povídky z moravské strany „Žďárských hor“. Venkovský život v této drsné části Českomoravské vrchoviny nebyl nikdy jednoduchý a jednoduchý není ani dnes. Tentokrát však nejde pouze o příběhy ze života sedláků, chalupníků a obecních chudých.
Další z půvabných venkovských románů Vlasty Pittnerové o tom, co přineslo spojení dvou rodin jejím jednotlivým členům.
Příběhy ze života lidí zámožných i chudých, vesničanů z Vysočiny i lidí z Prahy, které Vlasta Pittnerová psala pod pseudonymem Vladimír Štěpánek, přináší výbor Návrat.
Spokojenost a rodinné štěstí přeruší náhlá matčina smrt, kterou nejhůře prožívá dvanáctiletá dcerka, živé a nezvládnutelné dítě. Nakonec dívka zůstává na statku s otcem, po jeho smrti spravuje sama celé hospodářství, nikdy se neprovdá a chová se stále podle svých představ navzdory všem konvencím.
