„První moderní anglická autorka“ – „Mladší sestra Shakespearova“ – to jsou jen dva z mnoha lichotivých atributů, jimiž obdivovatelé vzdávají hold autorce, která už víc jak dvě století poutá neutuchající lásku vděčných čtenářů.
Vzácný dar tvůrčího nadání vedl pero pozdější slavné spisovatelky už v útlém věku dospívajícího děvčete. Povídky z tohoto výboru vznikaly v době, kdy si Jane Austenová na psaní vlastně teprve hrála.
V dobách, kdy ženy bývaly křehké květinky a mladé dívky často interesantně omdlévaly, vytvořila Jane Austenová ve své Emmě hrdinku z jiného kadlubu.
Není pochyb o tom, že hrdinkou románu Pýcha a předsudek, Lízinkou, je sama Jane Austenová (1775–1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny odmítla), neodráží se v jejím díle žádná osudová hořkost.
JANE AUSTENOVÉ (1775–1817) mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum – ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsudku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová.
V mondénních anglických lázních Bath bývaly v době Jane Austenové mladé slečny uváděny do společnosti, aby se obrousily a pod dohledem matinek získaly žádoucí partii. Hrdinkou příběhu je Catherine, dcera venkovského faráře, upřímné, bezelstné, radostné stvoření, které se v nezvyklém prostředí vedle vítaných radovánek setká i s nejednou nástrahou.
Módne kúpeľné mestečko Bath pred dvesto rokmi: sem si chodili anglickí otcovia liečiť v horúcich prameňoch kĺby trápené dnou a spolu s manželkami uvádzať dcéry do spoločnosti s cieľom upútať záujem vyhliadnutých ženíchov.
Všechny prózy si berou na mušku dobové literární konvence, Jane Austenová je psala pro pobavení rodiny a jejich humor a styl, který již v mnohém naznačuje budoucí směřování autorky, si lze vychutnat i bez zevrubné znalosti literatury 18. století.
Novela v dopisech s názvem Lady Susan je jediným plně dokončeným dílem z pera Jane Austenové, které nebylo publikováno za jejího života. Podobně jako původní verze prvního publikovaného románu Rozum a cit (ještě pod názvem Elinor a Marianne) jde o relativně krátké dílo v dopisech.
JANE AUSTENOVÉ (1775 – 1817) mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum – ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsudku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová.
Vzdělaná, citlivá a oduševnělá Anna byla zasnoubena s námořním kapitánem Frederickem Wentworthem. Její rodina však tento vztah označila za společensky nepřijatelný a Anna se musela své lásky vzdát. Po letech se s bývalým snoubencem znovu setkává a zjistí, že čas její city k němu nijak nezměnil.
Módní lázeňské město Bath před dvěma staletími: sem jezdili angličtí otcové léčit v horkých pramenech klouby trápené dnou a spolu s manželkami uvádět dcery do společnosti s cílem upoutat zájem žádoucích ženichů.