Hordubal, Povětroň, Obyčejný život

Noetická trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život je po umělecké stránce bezesporu vrcholem tvorby Karla Čapka.


I na prahu 21. století zůstává navýsost moderní a současná
- nejen svým poselstvím, ale i svou mnohovrstevnatostí. Jednotlivé příběhy nemají spolu související děj ani
společné postavy, nejsou spojena časovou posloupností ani vykreslovaným prostředím a jsou stylově
různorodá. Společná jsou jim však některá klíčová témata, která ovšem rozehrávají po svém - strach z
osamělosti, potřeba lásky a srdeční slabost, rozpor mezi všedností a poezií, touha po něčem, co nás
přesahuje. V každém z nich hraje důležitou roli smrt v několika podobách (v Hordubalovi je to motiv vraždy,
v Povětroni pád letadla se smrtelným zraněníma v Obyčejném životě srdeční záchvat) a tato mezní situace
slouží jako impulz k hledání člověka. Všechna rozvíjejí problém možností, způsobů a cest lidského
poznávání. Čapkova trilogie je mementem před zjednodušenými výklady světa, podceňováním druhého
člověka, pustotou a zevšedněním života a mezilidských vztahů.