Den opričníka

Rusko v roce 2027. Po době zmatků a období restaurace zde znovu
vládne car. Země je obehnána Velkou zdí a odříznuta od zbytku světa.
Životní standard je udržován pouze vývozem nafty a plynu a jediným státem, s nímž Rusko udržuje
přátelské styky, je Čína, která do něj exportuje veškeré zboží, od Boeingů po toaletní papír. Na Sibiři
žije 28 miliónů Číňanů a čínština se stává módním jazykem… Takový je svět Sorokinovy ostré antiutopistické
satiry, které zobrazuje jako zemi navracející se k temným dobám Ivana Hrozného
s hrůzovládou jeho osobní gardy – opričniny. Román nabízí grandiosní obraz Ruska na cestě zpět k
minulosti. Myšlení a jazyk 16. století se tu mísí s novodobými reáliemi, asiatský despotismus, korupce a
cynismus se spojují s moderní technologií a ruským nacionalismem. Noví orpičnici se tu projíždějí
v červených mercedesech, vyzdobených psí hlavu na chladiči a koštětem na kufru. Tyto symboly stejně
jako v době Ivana Hrozného hrozí každému, kdo se protiví carově moci, že bude nemilosrdně smeten
z ruské půdy. Sorokin tak především varuje před nebezpečným směrem dalšího politického vývoje, před
sklonem k isolacionismu a tendencí k barbarství, která se mu zdá být částí ruské metafyziky.