Kluby poezie

V jedné z bočních libeňských ulic, v předměstském činžáku, bydleli spolu
v podnájmu dělník ve sběrně starého papíru Haňta a nástrojař z ČKD Vladimír.
Dva samorostlí filozofové, kteří se o krásách skutečnosti vyjadřují různými
uměleckými prostředky: jeden slovem, druhý graficky. Jejich věčně
okouzlenýma očima pozorujeme tehdejší život. Slovo poezie v titulu knihy
upozorňuje čtenáře na to, aby v textu hledal spíš básnickou evokaci radostí a
smutků, než souvislý, na logice vystavěný příběh.