Kniha apokryfů

Své apokryfy psal Karel Capek postupne od pocátku 20. let až do doby krátce pred svou
smrtí. Do krátkých textu volne inspirovaných nekterými z nejznámejších príbehu dejin, Starého
i Nového zákona i svetové literatury shrnul svou životní filosofii, jejímž stredobodem je
malý, nehrdinský clovek, který se stává stále znovu obetí velikášství, touhy po moci i absolutního
presvedcení o vlastní pravde. V jednom z prvních Capkových apokryfu, Pilátovo krédo
(1920), ríká pontský Pilát: „mám více smyslu pro lidi než pro jejich pravdy“, a vystihuje tak
filosofické krédo Karla Capka. V casove posledním z apokryfu, Smrt Archimédova z roku
1938, odmítá recký ucenec, fyzik a patriot rímské lákadlo vlády nad svetem a zaplatí za to
životem. Životní osud nejen Karla Capka, ale i všech tech, kterí se odmítali prizpusobit svetu
založenému na vuli k moci, tu došel hlubokého umeleckého ztvárnení. „Pozdeji byla vydána
zpráva, že ucený Archimédes prišel o život náhodou.“