Kniha analyzuje funkce čtyř stěžejních ústavněprávních konstruktů, důstojnosti, rovnosti, svobody a spravedlnosti, v právní argumentaci. Pomáhá osvětlit, jakým způsobem by soudy měly (a také neměly) tyto konstrukty argumentačně používat.
Lidská důstojnost je hodnotou mnoha tváří vystupující na povrch v takřka neomezeném počtu různorodých situací počínaje obyčejnou pomluvou a konče umučením lidských bytostí ve vyhlazovacích táborech. To však ve svém důsledku vede k vágnosti jejího obsahu a s tím spojeným interpretačním problémům.