Publikace se věnuje restituční problematice v podobě převodů náhradních pozemků na oprávněné osoby podle zákona o půdě. Na ty mají restituenti nárok, není-li možné navrátit jim původní nemovitosti, o které přišli mezi lety 1948 až 1989.
Publikace přináší systematické roztřídění veřejnoprávních smluv koordinačních a zhodnocení jejich úpravy jak hmotněprávní, tak procesní. To vše je činěno při současném zohlednění tuzemské i zahraniční literatury a rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu.