Fenomén (ne)paralelnosti je z hlediska lingvistického i lingvodidaktického velmi rozšířený, různorodý a důležitý. Je názorným projevem jednak nekorespondencí i systémových mezer mezi strukturami různojazyčných kódů, jednak neparalelnosti uvnitř kategorie českého vidu, která se projevuje ve vidové homonymii a polysémii.