Padesát let jsem pracoval jako letecký mechanik. Padesát let jsem putoval po různých letištích. Nosil jsem s sebou fotoaparát. Měnila se letecká technika, zažil jsem konec Tu 104, konec éry Tu 134, II 62, DC 8, DC 9 a dalších. Stejně tak se měnila má fotografická výstroj. Od ruského Zenita až po Asahi Pentax.
V roce 2008 vyšla kniha Droga zvaná letadla, která byla prvním knižním vydáním tzv. Čechovin, seriálu příběhů, od roku 2005 pravidelně zveřejňovaného na serveru Planes.cz a později přejímaného internetovým deníkem Neviditelný pes.
Autor příběhů Jan Čech (*1950) se jako letecký mechanik věnuje již třicátým osmým rokem jen a jen letadlům. Po vystudování Střední průmyslové školy v Praze se zaměřením na stavbu a konstrukci letadel nastoupil v roce 1970 k Československým aeroliniím, kde se ještě vyučil v oboru letecký mechanik.
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Honza Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které Honza s daným typem zažil.
Druhý díl vzpomínek leteckého mechanika Jana Čecha na více i méně kuriózní letadla, i na letadla, která znamenala průlom v letecké dopravě. Kniha připomíná typovou pestrost dopravních letadel 60. a 70. let 20. století — dnes už nahlížíme na tyto stroje jako na raritní, mnoho z nich už na obloze ani neuvidíme.
LETADLA JSOU MŮJ OSUD je nová kniha Jana Čecha. Na rozdíl od předchozích knih s leteckou tématikou Droga zvaná letadla a Nazdar orlové je tato orientovaná zejména na fotografie, kterých autor udělal za 45 let práce na letištích požehnaně.