Tankové boje svedené na území Sovětského svazu v létě roku 1941 byly největší za celé období II. světové války. Překonaly dokonce i známou bitvu u Kurska z roku 1943. Byly to skutečně největší tankové boje v dějinách vojenství. Tato kniha zkoumá dva vyrovnané soupeře, kteří se tehdy postavili proti sobě – německý PzKpfw 38(t) a sovětský BT-7.
Když Spojenci v roce 1944 zahájili pokus o průlom v Normandii, záhy bylo jasné, že nad Němci nebude snadné zvítězit a že každý kousek území na cestě do Berlína obsadí až po těžkých bojích. Tato knížka se zaměřuje na urputné bitvy mezi německým tankem PzKpfw IV a americkým M4 Sherman, k nimž došlo v samém středu rozhodující fáze II. světové války.
Zkušený autor a expert na bojovou techniku druhé světové války analyzuje průběh střetnutí mezi dvěma vysoce kvalitními tankovými konstrukcemi. Dva nejlepší tanky rané fáze blitzkriegu - německý PzKpfw III a francouzský Somua S 35 - svedly v květnu 1940 v okolí belgických měst Hannut a Gembloux na tzv.
Otázka, zda měl na bojištích 2. světové války větší bojovou hodnotu tank Sherman, nebo Panther, zaměstnává vojenské historiky již celá desetiletí. Autor této knihy se rovněž snaží nalézt pravdivou odpověď a opírá se nejen o technické údaje o jednotlivých typech, ale nahlíží také do operačních záznamů, které jsou méně známé.
Operace Pouštní bouře v únoru roku 1991 je fascinujícím příkladem střetnutí mezi moderními tanky amerického a sovětského původu. Na jedné straně stál americký typ M1A1, tehdy pravděpodobně nejmodernější tank na světě, jehož nejnovější verze nebyla stará ani dva roky.
V tomto svazku, volně navazujícím na Atlantický val. Francie (Grada, 2009), se autor soustředil na pokračování tohoto pevnostního systému východním a poté severním směrem až po Norsko. Opevňovací práce měly zejména v severských zemích, s jejich nesmírně členitým pobřežím, svá specifika.
Podrobné a vcelku napínavé líčení vzniku a vývoje zbraně, která měla původně Sovětům sloužit k vedení omezené jaderné války ve střední Evropě.