Katarina Brunclíková

Velká fotografická monografie mladé fotografky Katariny
Brunclíkové (1977), jež se ve své tvorbě dotýká několika
proudů výtvarného umění. Někdy navazuje na
minimalistické tendence – umí se vyjádřit prudce
osvětlenými tvary vystupujícími z neurčitého temného prostoru. Dospívá k přísné skladbě
jednoduchých geometrických prvků, ale přitom ponechává prostor náhodě. Jindy rozehrává
proměnlivé struktury, jakoby vycházela z odkazu informelu s jeho zdůrazněním
neovladatelného proudění energií. Pozoruhodné jsou rovněž její portréty, ve kterých se
lidský obličej prolíná se strukturami, v nichž se tvář rozpadá a dělí či propojuje s přírodními
motivy, aniž by fotografie působily sentimentálně.