Kolektivní monografie představuje další výtěžek výzkumu divadelního díla Jiřího Frejky, podnikaného v Ústavu teorie scénické tvorby Divadelní fakulty AMU; prvním byla kniha Frejkovy Schovávané na schodech. Poezie a politika vydaná v roce 2014.
Chanoch Levin (1943-1999), jeden z nejvýraznějších dramatiků moderní izraelské literatury, není v Česku příliš znám. Hra Strasti života patří mezi jeho „sousedská dramata“ – trojlístek stárnoucích „obyčejných lidí“ ukazuje s hořkou komikou naši každodenní bezvýznamnost. Hra (přel.
Prvý zväzok jedinečnej teoretickej a výskumnej práce o legende slovenskej divadelnej réžie i herectva je súborom článkov o divadelnej tvorbe i poézii, rozhovorov a vystúpení významného predstaviteľa slovenskej divadelnej avantgardy, zakladateľa moderného slovenského divadla, režiséra Jána Jamnického doplnené o kompletné súpisy jeho tvorivej činnosti vo všetkých
Fotografické dílo Pavla Diase patří mezi základní práce české novinářské a dokumentární fotografie. Dias začíná fotografovat v době, kdy formální i obsahovou strnulost fotografie ve službách ideologie začala nahrazovat fotografie živá, zachycující člověka a skutečný život.
Na označenie mocenského zasahovania do umeleckého diela, na jeho úplné zastavenie alebo na zníženie jeho dostupnosti nemáme praktickejší pojem ako cenzúra. Nezáleží pritom na vymedzení podľa obdobia (času, režimu) alebo krajiny, teritória.
Svazek obsahuje tři hry z posledních dvou desetiletí tvorby nejvýznamnějšího současného švédského dramatika: Láska, V skrytu, Válka. Texty se dotýkají základních lidských situací, odrážejí stav současného světa, ale i vztah bohaté i chudé Evropy. Doplněno studií Mikaela van Reise Před konečností.
Bardotky neboli Zamračené, popdrobná historie s bohatou obrazovou a fotografickou dokumentací.
Kniha představuje určitý esej o životě ruského národa, kterému se přední česká humanistická fotografka věnovala téměř 40 let. Pohled na národ, který má potřebu ikon, svatých či politických. Renesance pravoslaví po odvržení komunistické ideologie. Ruský mesianismus, patos i velikášství.
Čtenář se v prvním díle seznámí s pojetím estetiky u význačných světových myslitelů, o každém autorovi je připojena krátká studie.
Kniha estonského filmaře a pedagoga na Estonské akademii výtvarných umění představuje animovaný film ze širší společenskovědní perspektivy, a to ne jako menšinový filmový žánr, ale spíše jako oblast, která se v některých aspektech technických podrobností od hraného filmu liší, a přitom si zachovává schopnost být katalyzátorem společenského vývoje.
Max Frisch (1911–1991) švýcarský dramatik a prozaik světového formátu si v určitých etapách života psal také deníky. K nejzajímavějším zejména z dnešního pohledu patří tzv. druhý deník (Deník 1966-1971, vyd.
Monografie je završením autorovy dlouholeté badatelské práce v oblasti českého divadla první poloviny XX. století.
Cílem předkládané antologie je podat reprezentativní průřez myšlením o fotografii, jak se vyvíjelo v průběhu 20. století. Kromě významu statí pro rozvoj oboru se výběr rovněž řídí snahou o zachycení vzájemných vztahů a poukazů mezi jednotlivými výkladovými stanovisky.
První souborné vydání fotografií Eugena Wiškovského společně s jeho texty. Fotograf, pedagog, překladatel Sigmunda Freuda a v neposlední řadě také tenista Eugen Wiškovský (1888–1964) je stále více oceňován jako čelný představitel české avantgardy a řazen po bok autorům, jako je František Drtikol, Jaromír Funke nebo Jaroslav Rössler.
Kapitoly o čiernom divadle pojednávajú o neobyčajnom fenoméne, ktorým bola pred polstoročím technika čierneho kabinetu. Do sveta sa rozšírila z Čiech a jej vplyv sa samozrejme odrazil aj v slovenských profesionálnych divadlách. Domáci tvorcovia mu venovali množstvo zápalu, talentu a energie.
Publikace k stému výročí narození divadelního a filmového režiséra Alfréda Radoka představuje osmdesátku fotografií z osobního archivu rodiny Radokovy i z většiny divadelních inscenací a filmů z let 1940 až 1976. Snímky doplňují citace z kritických ohlasů, deníkových záznamů, rukopisů, reflexí i další literatury.
Podstatu úsilí našeho předního – a dnes tak opomíjeného – divadelníka první poloviny 19. století (1808–1856) tvoří formování divadla a herectví pomocí psaných textů a v konfrontaci s těmito texty; to na jedné straně, a na druhé straně vliv herců či hereček a herectví na zpodobování dramatických postav slovem.
Jeden z nejvýraznějších příběhů lásky nevěrné a přitom oddané, plný napínavých zvratů a okouzlujícího rytířského světa, se na jeviště Národního divadla dostává vůbec poprvé, přičemž ale nic neztratil na své působivosti a síle.
Kniha je ojedinělá tím, že jsou zde reprodukovány fotografie v originálním provedení kontaktů od J.Sudka a provází jí mnohými texty a fotografiemi fotograf Petr Helbich - Sudkův asistent. Jedná se o číslovanou, limitivanou edici, bibliofilské vydání. Na závěr knihy je doslov od Josefa Mouchy, našeho předního znalce Josefa Sudka
Kniha českého teatrologa Jaromíra Kazdy se zabývá privátním i profesním životem dvou významných hereček, matky Jiřiny Stránské a dcery Kláry Jernekové. Jiřina Stránská (1912–1999) ve svých nejlepších dobách působila v meziválečném avantgardním divadle E. F. Buriana D 34–41.