Z Prahy až do Buenos Aires

V první dekádě první republiky se zásadně proměnily podmínky, za nichž mohly československé umělkyně vystavovat v zahraničí a začleňovat se tak nejen do širšího kontextu dobového „ženského umění“, ale rovněž do moderního umění jako celku. Političtí představitelé meziválečného Československa si byli dobře vědomi toho, že export umění a kulturních hodnot může posílit status mladé demokracie a přinést ekonomický profit, a „ženské umění“ pro ně bylo v rámci kulturních výměn a zahraniční kulturní politiky zajímavým artiklem. Výstavní katalog se soustředí na zmapování dosud málo studovaného fenoménu „ženského umění“ na české výtvarné scéně dvacátých a třicátých let 20. století, a to především skrze jeho úlohu v dobové státní reprezentaci.
Jeho hlavní součástí bude rekonstrukce nejvýznamnějších „vývozních“ expozic, jež se mezi válkami realizovaly pod kuratelou ženských spolků a jež umělkyním z prvorepublikového Československa poprvé ve větším měřítku umožnily vstup na mezinárodní umělecké kolbiště. Katalog akcentuje vynikající práce českých meziválečných umělkyň – ať již více známých představitelek užitého umění nebo malířek a sochařek, jejichž práce bývá neprávem opomíjena. Stranou však nenechává ani představitelky dobového „středního proudu“, který byl součástí exportních „ženských“ výstav mezi válkami. Ten totiž odrážel nejen doznívající diletantismus v práci řady umělkyň podporovaných mladým státem, ale rovněž konformismus a akademickou doktrínu ovládající v této době oficiální propagaci českého umění.
Kniha vychází v rámci projektu programu Aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI Ministerstva kultury ČR.