Jaroslav Valečka je absolventem ateliéru Jiřího Sopka na pražské akademii výtvarného umění a na scéně se pohybuje od poloviny devadesátých let 20. století. Během své pětadvacetileté činnosti si vytvořil poutavý umělecký styl, pro nějž čerpá podněty z jemu blízkých severočeských Sudet, které jsou pro něj panoptikem a jež transformuje svojí imaginací.
Jestliže dnes vnímáme umění Františka Kupky nebo Emila Filly jako hvězdné kóty české avantgardy, pak nám zůstává obrovský kus neznámé galaxie a tou je pro dějepis českého výtvarného umění naše sochařství.
Kniha s rozsahem přes 350 vyobrazení je koncipována ve třech kapitolách. Od volné krajiny se postupně dostáváme k pohledům na rozmanité české hrady, zámky, lázně a města v symbolicky vrcholící vedutě Prahy coby caput regni.