Rozsáhlá první monografie malíře Martina Matouška mapuje posledních deset let jeho umělecké tvorby. Martin Matoušek se věnuje abstrakci v monumentálním podání, dále technologickým experimentům, kdy ve svých malbách často používá technologii speciálně míchaného betonu, malbu na mahagonové desky nebo syntetické barvy.
Monografie Jitky Svobodové (1941), první profesorky na pražské Akademii výtvarných umění, kde vedla ateliér kresby, zahrnuje průřez všemi oblastmi její více než padesátileté práce: počínaje ranými obrazy přes tužkové kresby po kresby pastelem, doplněný o objekty, které jsou rovnocennou součástí její tvorby.
Pojem hieroglyf nabyl v 19. století na výrazné mnohoznačnosti. Zbavil se souvislosti se svým původním smyslem: psalo se o alegorickém hieroglyfu, o snovém hieroglyfu, o společenském hieroglyfu. Hieroglyf se změnil v metaforu pro vnitřní obraz a vnitřní model, používanou i na charakterizování básnické tvorby.
Monografie významné malířky Toyen (1902–1980), která právem patří mezi přední výtvarníky českého a evropského malířství 20. století. Toyen byla členkou řady důležitých avantgardních uměleckých skupin (Devětsil, Skupina surrealistů v ČSR), po emigraci se stala členkou pařížské surrealistické skupiny.
Kniha Karla Srpa věnovaná Františku Kupkovi se zabývá jeho proměňujícím se pojetím abstraktního umění. Soustřeďuje se zejména na Kupkův vztah k neeukleidovské geometrii, lingvistice a soudobé matematice, na souvislosti se sdružením Abstraction-Création a malířem Vasilijem Kandinským.
Emil Filla se rozhodným způsobem zasadil o přijetí tří vůdčích směrů moderního umění v českém prostředí – expresionismu, kubismu a surrealismu. Zatímco jeho vztah k prvým dvěma byl již mnohokráte zhodnocen, poměr k surrealismu zůstává dosud otevřený.